Přesný původ sauny je nejasný. Kořeny saunování sahají přibližně do 5. století př.n.l., kdy podle archeologických nálezů byla u asijských kmenů součástí výbavy stanů i parní lázeň. Ta vznikala pomocí rozpálených kamenů z ohniště, které nanosili dovnitř a polévali vodou. Kolem nich poté relaxovali. Už v té době byli přesvědčeni, že se jim díky tomu zlepší imunita vůči chorobám a oni tak přežijí.
První písemné prameny jsou až z přelomu 11. a 12. století. V té době lidé využívali tzv. kouřovou saunu. Ta byla specifická tím, že byla černá od sazí, protože při ohřevu kamenů se místnost naplňovala kouřem. Zahřátí trvalo obvykle 8 hodin a poté se celá místnost musela očistit od sazí. Celá příprava sauny byla tedy časově velmi náročná. Přestože návštěvníci této sauny byli zašpinění od sazí, bylo to nejvíce sterilní místo, které dokonce využívaly ženy k porodu.
I v Čechách má saunování dlouhodobou historii, která sahá až do 10. století, kdy Ibrahím Ibn Jákúb ve svých rukopisech popisuje sauny Slovanů. Popsal je jako dřevěné budky s trámy, vycpanými mechem a s kamny v rohu, nad kterými byl otvor ve stropě pro odcházející dým. Rozpálená kamna se polévala kbelíky s vodou. Lidé saunování využívali opět za účelem vyšší imunity a k léčbě kožních nemocí.
Saunování se rychle rozšířilo především ve Finsku. Saunovali se zde lidé nejen ve městech, ale i na vesnicích, kde ji využívali všichni obyvatelé bez rozdílu jejich postavení. Tak jako v dnešní době má každá správná vesnice svoji hospodu, tak i ve Finsku měla každá vesnice svou veřejnou saunu, kde se lidé setkávali. Bylo to centrum všeho dění.
Začátkem 19. století se začaly stavět sauny podobné těm dnešním, které se ale stálé dlouho vytápěly. Tento problém byl vyřešen až po 2. světové válce, kdy původní kamna nahradila modernější verze vytápění a saunu je díky tomu možné vytopit za 90 minut.
V dnešní době už existuje několik druhů saun. Přijďte si k nám vyzkoušet, která bude vyhovovat právě Vám. Budeme se těšit.
